Příběh
Felixe Macháčka

Příběh Felixe Macháčka

Co na sebe Felix prozradil:

Každý si může vybrat, kudy se chce v životě vydat. Já měl už od malička jasno a teď si plním svůj sen.

Na jakých školách Felix studoval

Thornton Academy

 Moto

Do what makes you happy because life is short

Jak jsem se dostal do Ameriky?

Do Ameriky jsem se chtěl podívat už odmalička. Vždy mě fascinovalo panorama Manhattanu či slavný sanfranciský most Golden Gate. Můj život v Česku nebyl nijak neobvyklý. Ráno jsem šel do školy, po škole jsem měl trénink, po tréninku jsem většinou hrál nějakou online hru s kamarády. Jako většinu ostatních teenagerů mě škola v Česku hodně nudila. Byl jsem jeden z těch studentů, co sedí v poslední lavici a pořád se baví s kamarády. Když jsem dostal možnost jít studovat do Ameriky, ihned jsem ji přijal. Nadchla mě myšlenka „dobrodružství“, poznávání nových lidí a nového způsobu života, o něco méně nudného než tady Česku. Hodně lidí se mě ptalo, proč chci odjet tak daleko od rodiny a všech kamarádů. Nikdy jsem nevěděl, co přesně mě do USA táhne. Vždy jsem se usmál a odhodlaně odpověděl: „A proč ne?“.

Můj první rok v Americe

Jakmile nastal den mého odletu, nemohl jsem uvěřit, že se to doopravdy děje. Že opravdu odlétám na rok pryč od všeho, co jsem doposud znal. Na cestě na letiště se mě rodiče neustále vyptávali, jestli jsem si jistý, že tam doopravdy chci. Vždy sem odpověděl „Ano, ano!“.

Když jsem se s rodiči rozloučil, začal jsem mít pochyby. Opravdu to zvládnu? Přílet do Oregonu všechny mé pochybnosti rozptýlil. Všichni lidé byli milí a ochotní. Nikdy se mi třeba nestalo, že by za mnou v některé restauraci přišel otrávený číšník.

Když nadešel můj první školní den na tamější middle school, tedy něco jako na druhém stupni naší základní školy, byl jsem velice nervózní. Bál jsem se, jestli mě spolužáci ve škole přijmou, nebo jestli nebudu „outsider“. Hned se ale ukázalo, že bylo zbytečné se obávat. Američané jsou neobyčejně milí a vstřícní. Prvních pár týdnů ve škole jsem vůbec nemluvil, protože jsem se styděl za svůj přízvuk. Jak jsem zjistil, nebylo proč. Všichni jsou na cizince zvyklí. Jednou se mi však přece jen přihodila věc, nad kterou se s kamarády ještě dnes někdy zasmějeme. Když jsme v angličtině četli nahlas knížku, přišla řada na mě. Začal jsem číst. Po krátké chvíli mě učitel zastavil a řekl mi, ať čtu trošku víc nahlas. Takhle se to ještě párkrát opakovalo. Nakonec jsem se ale cítil tak trapně, že jsem mu odvětil nemilosrdné „No.“. Dál už jsem nečetl.

Všichni učitelé v Americe jsou vstřícní a ochotní. O to víc mě škola bavila. Nemají zapotřebí studenty překvapit neohlášeným testem. Měli s námi spíše kamarádský vztah. Zaujalo mě i to, že jsme měli jen čtyři povinné hodiny a další čtyři hodiny, v nichž jsme si mohli vybrat jakýkoliv předmět, který se nám líbil.
Jak jistě víte, v Americe mají školní týmy. Ze začátku jsem neplánoval se do nějakého zapojit, a to hlavně kvůli rozdílovým zkouškám. Potom mě ale můj učitel tělocviku přemluvil, abych hrál fotbal. Tvrdil, že všichni Evropani jsou ve fotbale dobří. Samozřejmě, že náš tým byl asi nejhorší v lize. I tak jsem ale rád za to, že jsem hrál. Ze všech těch fast foodů jsem mohl pěkně přibrat. V průběhu roku jsme podnikli mnoho zajímavých výletů. Jezdili jsme třeba na pláž. Škola vlastnila loď. Využívali jsme ji i jako pohon pro vodní lyže. Také jsme mohli navštívit zábavní park. Když jsem ještě chodil do školy v Česku, tak nás vzali tak akorát do botanické zahrady.

V té době jsem ještě nevěděl, jestli v Oregonu budu moct zůstat další rok. Chodil jsem do školy, poctivě trénoval, navštěvoval kamarády u nich doma. Vždy se nás tam sešla celá banda, skoro nikdy jsem u nich nebyl sám. O víkendech jsme dokonce pořádali párty, kde pravidelně dorazilo klidně i patnáct lidí. Vedl jsem mnohem zajímavější život než v Česku. Takže kdykoliv jsem mluvil s rodiči, přemlouval jsem je, aby mě ve Státech nechali i na další rok. Nakonec se to podařilo.

Pokračování příběhu
Sdílej tento příběh:

FOTOGALERIE

DALŠÍ NEUVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY STUDENTŮ:

Partnerem webu je vzdělávací agentura JK Education

Naším cílem je pomáhat talentovaným studentům v jejich plném rozvoji. Proto spolupracujeme s nejprestižnějšími internátními školami v USA, Kanadě a Švýcarsku. Z těchto škol se absolventi běžně dostávají na nejlepší americké univerzity jako jsou Harvard, Yale, Stanford, MIT,Princeton, Darmouth a mnoho dalších . Díky našim dobrým vztahům a přehledu v systému přidělování stipendií dokážeme pro naše studenty zajistit bezkonkurenční cenové podmínky.

Sledujte nás na Facebooku nebo si přečtěte náš blog.